O situaci v uměleckém školství s doc. Karlem Františkem Tománkem, děkanem Divadelní fakulty AMU

České středisko ITI vydalo v souvislosti s naléhavou potřebou plánu otevírání kultury apely “Chci znát, kdy hrát!” a “Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!”, pod nimiž se sešlo více než 460 podpisů jednotlivců i organizací napříč regiony a oblastmi kultury. Apely doprovází série rozhovorů s osobnostmi z oblasti divadla, tance a nového cirkusu i dalších oborů živého umění. Situace uměleckých škol je zmiňována na řadě jednání, včetně těch, které vede se zástupci ministerstev ITI, protože pro ně platí ještě přísnější omezení než pro sektor kultury. Proto se na potřebu narování podmínek pro umělecké školy a neméně naléhavou potřebu plánu pro jejich budoucí absolventy zaměřujeme i v našich rozhovorech.

Hlavním problémem, který vysoké školy během pandemie řeší, je praktická výuka. Jak probíhá komunikace vedení vysokých uměleckých škol s MŠMT a jaké jsou pro praktickou výuku nyní vyhlídky? 

S Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy je v kontaktu za univerzitu rektorát. A podle mých informací dosavadní komunikace žádné uspokojivé výsledky nepřinesla. Jeden příklad za všechny: V divadlech se běžně zkouší, ale my prostory divadla Disk využívat nesmíme. 

Jaký mají stávající opatření, kdy studenti mají zamezený přístup do škol, dopad na absolventské ročníky? 

Praktická výuka, respektive výstupy z praktické výuky, tj. klauzurní a disková představení, jsou mimo jiné formou sebeprezentace uchazečů o zaměstnání. Pokud tuto možnost nemají – a teď ji skutečně nemají – snadno si domyslíte, jaký to bude mít dopad na možnost jejich dalšího uplatnění.

Jak se s distanční výukou potýkají pedagogové? 

Výuka na umělecké škole má svá specifika. Jedním z nejdůležitějších je skutečnost, že do jisté – a to nikoli zanedbatelné míry – vyžaduje kontaktní výuku. U předmětů, kde převládá teorie, ji můžete nahradit distanční nebo hybridní formou. U psycho-somatických předmětů, které tvoří pomyslný základ studia na naší fakultě, to ale nejde. Představuje to velký problém, kterým se v současné době intenzivně zabýváme. A stávající postoj MŠMT nám to vůbec neulehčuje.

Přinese očkování pedagogických pracovníků, které bude probíhat i na vysokých školách, zásadní změnu stávající kritické situace? 

Očkování pedagogických pracovníků je pouze jedním (a to velmi důležitým) předpokladem pro to, abychom mohli obnovit výuku psychosomatických disciplín. Tím druhým je možnost prezenční výuky; pochopitelně při dodržování všech bezpečnostních opatření. A třetím, zdaleka nejdůležitějším, je ochota ministerstva respektovat specifika uměleckého školství a odvaha hledat v jeho případě individuální řešení.

Rozhovor pro české středisko ITI vedla Lucie Hayashi

Karel František Tománek působí jako dramaturg, autor a režisér na předních tuzemských scénách. Začínal v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1989-1993), poté byl angažován v Městském divadle v Brně (1994-1996), v Klicperově divadle v Hradci Králové (1997-1999) a v Karlovarském městském divadle (2001-2003). Jedenáct let pak působil v Dejvickém divadle (2003-2014), během této doby byl jednu sezónu souběžně dramaturgem činohry Národního divadla v Praze. Posléze se vrátil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde nastoupil v roce 2016 opět do angažmá. Od roku 2006 je zaměstnán jako pedagog na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. V roce 2015 habilitoval v oboru Dramatická umění. Je členem Umělecké rady DAMU a oborové rady doktorského studijního programu Alternativní a loutková tvorba a její teorie.