Otevřený dopis ITI předsedovi vlády a předsedovi ČSSD
10.4.2021
Vážený pane premiére,
vážený pane vicepremiére,
se silným znepokojením sledujeme vývoj posledních dní, kdy se pouhý půlrok před volbami opět spekuluje o výměnách ministrů, a to i věčně opomíjeného rezortu kultury.
Ministerstvo kultury určitě nepatří k silovým rezortům. Zpravidla je tím posledním, o který jeví politici zájem, přesto jeho význam pro společnost zvláště v této složité době rapidně stoupá. Kulturní a kreativní sektor tvoří nesmírně složitý, diverzifikovaný ekosystém, jehož pilířem je lidský kapitál. Má obrovský potenciál pro kreativní ekonomiku, zdravý životní styl i trvalé sociální vazby, stejně jako reprezentaci ČR v zahraničí nebo např. vzdělávání.
Přesto nebo možná právě proto patří MK ČR k rezortům s největší fluktuací. Lubomír Zaorálek je 19. ministrem po roce 1989. Nastoupil v srpnu 2019, aby půl roku na to začal řešit dopady pandemické krize, které jsou pro kulturu naprosto katastrofální. Navázal dialog s odbornou veřejností, živé umění se stalo jeho prioritou, pochopil, jak zásadní význam pro návrat společnosti do života má.
Politické změny jsou to poslední, co by mohlo kultuře prospět. Nechceme dvacátého ministra! Nevidíme jediný důvod, aby se s rezortem od nuly seznamoval někdo nový. Potřebujeme pevné vedení rezortu, které vyjedná perspektivy sektoru tak, aby kultura posílila adekvátně své roli.
Výměna na posledních pár měsíců tohoto volebního období nemůže otočit kormidlem zahraniční politiky, ale může dokonat devastaci kultury.
Apelujeme proto na Vás, pane premiére, i na vedení ČSSD, aby nedopustilo takový krok.
Jménem Prezidia Českého střediska ITI
Yvona Kreuzmannová, Jakub Vedral, Adriana Světlíková
Aktualizace k 12.4.2021:
Situace kolem avizovaných změn ve vedení MK ČR kulturní veřejnost silně znepokojuje! Kontinuita více než roční práce řady profesních organizací, které s MK dosud intenzivně komunikovaly, je ohrožena. Krizový stav trvající řadu měsíců se ministr Zaorálek snažil řešit napříč neziskovým i komerčním sektorem ve spolupráci s MPO. Podařilo se vyjednat celou řadu kroků, záchranných balíčků, kompenzací apod. Naprostá většina organizací si této práce rezortu nesmírně váží. Nebylo to bez chyb, ale jednoznačně s dobrým úmyslem a solidními výsledky.
Vždy se najdou i nespokojení, je ale smutné, když jsou to subjekty přímo napojené na konkrétní politické strany. V tomto smyslu by kultura měla zůstat a priori apolitickou, nezávislou a svobodnou.
Ke 14 členským organizacím ITI – platformy scénických umění – se k 12.4.2021 připojily další:
- Česká obec hudební
- Česká asociace festivalů
- český kulturní network NOVÁ SÍŤ
- Česká komora tanečních oborů
- Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
- Svaz českých knihkupců a nakladatelů
- Rada galerií České republiky
- Sdružení umělců klasiky
- Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů
- Kreativní Česko / #zakreativnicesko
- Spolek Skutek
- Platforma Knihex
- Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů – ARAS
- Asociace filmových střihačů a střihaček
Vlastní prohlášení vydaly také další profesní organizace:
Podporu ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi vyjádřili zástupci audiovize. Pod společný apel premiérovi Andreji Babišovi a předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi k jeho setrvání ve funkci se podepsali: Asociace producentů v audiovizi, Unie filmových distributorů, Asociace provozovatelů kin, Asociace animovaných filmů a Asociace režisérů a scenáristů.
“Ministr Zaorálek jako první porevoluční ministr kultury pochopil, že kultura kromě uměleckého a zábavního přínosu má také zásadní ekonomický, společenský a mezinárodní potenciál. Začal také vnímat význam kreativních průmyslů jako silně růstového odvětví, klíčového pro budoucnost Česka.”
Vyjádření podpory audiovizuálního sektoru ministru kultury ČR
Také Unie zaměstnavatelských svazů ČR nesouhlasí s navrhovanou změnou na pozici ministra kultury.
“Výměnu ministra kultury pár měsíců před volbami, kdy je nutné ještě dokončit zásadní úkoly, na kterých odborná veřejnost osobně s ministrem Zaorálkem i Ministerstvem kultury České republiky více než rok pracuje, vnímáme nejen jako nešťastné řešení, ale i jako hazard s naší prací a neúcta k ní.”