Proč potřebujeme plán otevírání kultury: rozhovor s Eliškou Jevičovou
České středisko ITI vydalo u příležitosti nadcházejícího Světového dne divadla 27. března apel “Chci znát, kdy hrát!” Jedná se o pokračování výzvy ITI “Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!”, pod kterou se sešlo rovných 270 podpisů napříč regiony i oblastmi kultury. Požadavek na nastavení stejných protiepidemických pravidel pro všechny rizikové oblasti se v posledních týdnech postupně naplňuje, ale kulturní sektor stále čeká na plán otevírání kultury. Proč je tento plán důležitý právě nyní? Na to odpovídá série rozhovorů, které přináší ITI.
Jak současná pandemická opatření ovlivňují aktivity Cirqueonu? Vaše platforma se zabývá také vzděláváním. Jak vnímají situaci rodiny a děti, které jsou součástí vašeho vzdělávacího programu?
EJ: Aktivity přímo v nuselském centru pro nový cirkus jsou redukované na minimum. Kurzy a workshopy pro širokou veřejnost jsou pochopitelně úplně zastavené. Prostor využívají (ve značně omezené míře) naši lektoři i umělci pro tréninky a rezidenční halu pro zkoušení svých inscenací.Téměř všechny naše mezinárodní spolupráce se pořád přesouvají, některé se realizují v online prostředí, něco jsme zrušili úplně. Chystáme zcela nové projekty na příští roky. Vnímáme obrovskou podporu právě ze strany našich kurzistů, od rodičů dětí, pro které je Cirqueon součástí jejich života. Někteří nám píší, ať otevřeme alespoň nějaké menší kurzy, že už to děti doma nezvládají. Je vidět, jak jim zcela zásadně chybí pohyb, možnost se vyřádit, setkat s vrstevníky. A podobně jako u vrcholového sportu je pro “naše” teenagery, kteří se chtěli věnovat novému cirkusu profesionálně, zásadní překážkou roční výpadek tréninků.
V čem se liší situace v ČR a v okolních zemích?
EJ: Živá představení a festivaly jsou omezené všude dost podobně (s některými výjimkami). V čem se ale lišíme, je oblast vzdělávání a pohybového rozvoje dětí. Uzavírání škol a stopnutí volnočasových aktivit bylo sice v různých podobách všude, ale málokterá jiná evropská země nechala děti v lockdownu tak radikálně a na tak dlouhou dobu, jako to udělala Česká republika. Zahraniční promotéři plánují akce a festivaly na letní měsíce. Absurdní je, že čeští umělci znají podmínky, za jakých budou moct hrát třeba ve Francii. Ale netuší, co se musí stát, aby letos hráli i pro české publikum.
Co nyní nejvíc řešíte, proč je důležité mít právě teď k dispozici plán rozvolňování?
Všichni kulturní producenti plánují minimálně na rok dopředu. Už měsíce jsou udržováni v pohotovostním režimu vládou, která plánuje s výhledem na dva týdny. My naše plány stále dokola upravujeme, měníme, posouváme. Je to frustrující, ale musíme to dělat dál, aby vůbec mohl proběhnout nějaký restart. Jenže se stále nemáme čeho chytit. Dosud neznáme žádné podmínky, parametry, které musí nastat a musí být splněny, abychom cokoli z toho mohli zrealizovat a představit veřejnosti. Pořád se mluví o světle na konci tunelu, na které všichni v republice čekáme jak na Godota. Předpokládáme, že to světlo už je asi blízko. Jenže doteď netušíme, jaké a jak moc ho za tím tunelem vůbec je a jak se “tam venku” budeme smět pohybovat. Tyhle informace nepotřebují jen lidi z kultury, ale i ze všech dalších oborů a oblastí, které jsou teď uzavřené.
Rozhovor pro české středisko ITI vedl Antonín Brinda
Eliška Jevičová je ředitelka Cirqueonu – Centra pro nový cirkus. Od roku 2020 zastupuje Cirqueon v Radě českého střediska ITI. Kromě studia divadelní produkce na DAMU pro ni byla velkou školou práce v Programové divizi Správy Pražského hradu, na festivalu Tanec Praha, v Divadle Ponec a hlavně v Divadle Archa. S novým cirkusem se profesně poprvé setkala jako hlavní produkční a později ředitelka festivalu Letní Letná. Jako ředitelka několik let vedla KC Zahrada a Chodovskou tvrz. Čas na rodičovské dovolené se čtyřmi dětmi využila k absolvování několika rekvalifikačních kurzů. Za nejvíce obohacující považuje ten na truhláře – nábytkáře.