Mezinárodní divadelní ústav

ITI

Mezinárodní divadelní ústav

International Theatre Institute

L‘Institut International du Théâtre

image/svg+xml

Online debata Umění jako politické gesto – český a slovenský příspěvek ke Dni solidarity s Běloruskem 7.2.2021

Hosté:

15.30 – 16.30

  • Ladislav Stýblo, dramaturg Divadla pod Palmovkou, Praha
  • Peter Palik, umělecký šéf a režisér Divadla Jozefa Gregora Tajovského, Zvolen
  • Milan Zvada, anglista, divadelní kritik, dramaturg a projektový manažer kulturního centra Záhrada, Banská Bystrica
  • Patrik Lančarič, umělecký šéf Městského divadla Zlín

Přestávka

16.40-17.30

  • Rufina Bazlova, výtvarnice a scénografka
  • Miroslav Oščatka, ředitel Centra experimentálního divadla / Ambasáda nezávislé běloruské kultury, Brno
  • David Stulík, politolog a analytik Bezpečnostního centra Evropské hodnoty

Moderují: Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Národního divadla v Praze a Romana Štorková Maliti, slovenská teatroložka, rusistska a překladatelka

Zvu vás na Den solidarity s Běloruskem, který se bude konat v neděli 7. února. Svou účastí podpoříte ty, kteří v Bělorusku každý den protestují tváří v tvář nepřízni osudu a poděkujete jim za odvahu a silnou vůli.” Den solidarity s Běloruskem vyhlásila na tuto neděli běloruská politička, aktivistka a hlavní opoziční kandidátka na prezidentku Běloruska ve volbách roku 2020 Svjatlana Cichanouská. Vyzývá jeho prostřednictvím aktivisty, novináře a všechny přátele Běloruska, aby demonstrovali solidaritu organizováním shromáždění, vydáním publikací nebo prohlášení, vyvěšením národních běloruských barev (bílá – červená – bílá) nebo prostřednictvím dalších akcí. 

Běloruský národ prožívá velmi náročné období. Nenásilné protesty Bělorusů a Bělorusek, které zesílily po posledních prezidentských volbách a které jsou tvrdě potlačovány běloruským represivním aparátem za pomoci extrémní míry násilí, vyvolaly v zahraničí vlnu projevů solidarity. Osud Běloruska není lhostejný ani lidem a umělcům v České republice a na Slovensku, tedy zemím, které si v roce 1989 prošly po sametové, respektive něžné revoluci vlastní transformací. Vzhledem k tradičnímu provázání politiky a kultury sleduje slovenská a česká kulturní scéna s napětím vývoj protestů i perzekucí, jejichž protagonisty jsou i běloruští umělci a kulturní pracovníci. 

Již v minulém roce vyjádřila divadla a kulturní organizace solidaritu s běloruskými kolegy například vyvěšením běloruské vlajky nebo tím, že se zapojila do  mezinárodní série Worldwide Readings hry Andreje Kurejčika Insulted. Belarus(sia). “Napriek podmienkam, v akých vznikla – doslova v cválajúcom rytme revolúcie – a tomu, že využíva dokumentárny materiál (slová a situácie odpozorované v uliciach a na námestiach; reálne prehovory známych aktérov; fakty z médií), nie je text publicistickou a prvoplánovou provokáciou. Je to text vysoko umelecký, autor dáva udalosti presah, univerzalizuje ju. Za drámou vidíme divadelníka, ktorý dokonale rozumie zákonitostiam divadla; novinára, ktorý vie zasadiť jednotlivosti do širšieho a apelatívneho kontextu, a právnika, ktorý neochvejne hľadá pravdu a spravodlivosť,” říká Romana Štorková Maliti, překladatelka Kurejčikovy hry do slovenštiny. 

Pozvání do debaty nejen o motivech pro uvedení zmíněné hry, ale také o vztahu umění a hájení lidských práv přijali zástupci některých českých a slovenských divadel, která hru Uražení. Bělo(R)usko v loňském roce uvedla, jmenovitě Ladislav Stýblo, dramaturg pražského Divadla pod Palmovkou, Peter Palik, umělecký šéf Divadla Jozefa Gregora Tajovského ve Zvoleně, a Milan Zvada, anglista, divadelní kritik, dramaturg a projektový manažer kulturního centra Záhrada v Banské Bystrici. Do druhé části debaty se jako zástupkyně běloruské diaspory v ČR připojí výtvarnice a autorka projektu grafických výšivek o nepokojích Bělorusko 2020Rufina Bazlova, dále Milan Oščatka, ředitel Centra experimentálního divadla v Brně, které iniciovalo vznik Ambasády nezávislé běloruské kultury, a politický analytik David Stulík. 

Diskuse se uskuteční na platformě Zoom. 

Přístupový link je zde.

!Účast je zdarma a bez registrace, pro přístup do debaty potřebujete heslo 984101!

Pořadatelem debaty je České středisko ITI – zastřešující platforma českých scénických umění a Institut umění – Divadelní ústav. 

Více o Dni solidarity s Běloruskem.

#standwithbelarus

Profily mluvčích

Ladislav Stýblo se narodil v Praze, vystudoval divadelní vědu na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1995 spoluzaložil a vedl pražské amatérské Divadlo Promiňte, v roce 1999 spoluzaložil brněnské studentské Divadlo Čára, ve kterém působil jako umělecký vedoucí a režisér. Po ukončení studií působil jako dramaturg Městského divadla Brno (mj. se dramaturgicky podílel na inscenacích Stoppardovy Arkádie, Shakespearovy Bouře, Komenského Labyrintu světa a ráje srdce, v českých premiérách na inscenacích Kofroňovy, Šimáčkovy a Plachého Magické flétny Shakespearova Krále Jindřicha VIII. aj.), od ledna 2007 působí jako dramaturg v Divadle pod Palmovkou (mj. se dramaturgicky podílel na inscenacích Smutek sluší Elektře, Gazdina roba, Pozor, jaguár!, Sugar – Někdo to rád horké, Mefisto, Tramvaj do stanice Touha, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Králova řeč, Othello, Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky, Zamilovaný Shakespeare, Don Juan, Žítkovské bohyně, Faust, Happy chicken.cz – Drůbeží farma, Mlčení bobříků, Jak sbalit ženu 2.0, Poslední důvod, proč se nezabít, Pusťte Donnu k maturitě!, Bezruký Frantík, 294 statečných aj.). Jako dramaturg a spoluautor inscenační úpravy se podílel také na inscenaci Ecova Jména růže v Městském divadle Brno a Mannova a Mnouchkinové Mefista ve Východočeském divadle v Pardubicích. 

Dramaturg a divadelný kritik Milan Zvada absolvoval štúdium anglického
jazyka a filozofie na Fakulte humanitných štúdií Univerzity Mateja
Bela v Banskej Bystrici, štúdium v Holandsku a Fínsku v
rámci International Performance Research, štúdium divadelného
umenia na Fakulte dramatických umení Akadémie umení v Banskej
Bystrici. Vyučuje na FDU AU v Banskej Bystrici, venuje sa
prekladu a tlmočníctvu a je tiež dramaturgom a projektovým manažérom
banskobystrickej Záhrady. Okrem výskumu diela a života Petra Karvaša sa
venuje tiež teórii dramaturgie. V rámci publikačnej a prekladateľskej činnosti k jeho najvýznamnejším publikáciám patria recenzie, eseje a články pre časopis Javisko, časopis kød – konkrétne o divadle a pre portál Monitoring divadiel na Slovensku. Venuje sa tiež dramaturgickej a kurátorskej tvorbe (Záhrada, Divadlo z Pasáže).

Peter Palik sa stal umeleckým šéfom Divadla Jozefa Gregora Tajovského vo Zvolene v máji 2020. Zvolenské divadlo pozná vďaka svojej režijnej spolupráci, pripravil tu oceňované inscenácie Balada pre banditu, Mandragora a Pom Pomove rozprávky. Na jeseň 2020 je naplánovaná premiéra hry Petra Karvaša Polnočná omša v jeho réžii. V roku 2003 absolvoval štúdium v odbore environmentálna výchova na Univerzite Mateja Bela v Banskej Bystrici. Neskôr bol prijatý na Divadelnú fakultu VŠMU v Bratislave, kde na Katedre bábkarskej tvorby vyštudoval bábkarskú réžiu a dramaturgiu. V roku 2009 sa stal dramaturgom v Bábkovom divadle Žilina a stál pri založení festivalu Bábková Žilina. V rokoch 2014 – 2017 bol interným režisérom v Spišskom divadle. Ako dramaturg a režisér spolupracuje s viacerými divadlami na Slovensku, v Česku, Poľsku, Nemecku a Maďarsku. Tiež ako režisér a autor rozhlasových hier spolupracuje s Rozhlasom a televíziou Slovenska. Systematicky sa venuje tvorbe pre deti a mládež. Je autorom vyše tridsiatich divadelných hier a dramatizácií, tiež niekoľkých kníh pre deti. V roku 2017 vyšla zbierka jeho dramatických textov s názvom 1+3 bábkohry. Popri intenzívnej režijnej a autorskej činnosti pedagogicky pôsobí na Katedre bábkarskej tvorby Divadelnej fakulty VŠMU v Bratislave, kde sa v roku 2017 habilitoval na docenta. Za svoju umeleckú torbu získal viaceré významné ocenenia doma i v zahraničí. Jeho inscenácie sa zúčastnili medzinárodných festivalov v Číne, Rusku, Maďarsku, Poľsku, Česku, Srbsku, Bulharsku a na Ukrajine. 

Divadelný a filmový režisér Patrik Lančarič v roku 2000 absolvoval štúdium divadelnej réžie na Vysokej škole múzických umení v Bratislave. V rokoch 2002 – 2004 bol umeleckým šéfom činohry Štátneho divadla v Košiciach. Od roku 2017 je umeleckým šéfom v Městském divadle Zlín. Ako režisér pravidelne spolupracuje s mnohými slovenskými štátnymi i nezávislými divadlami (Slovenské národné divadlo, Astorka-Korzo 90´, Slovenské komorné divadlo v Martine, Štúdio L+S, Divadlo v podpalubí a.i.). Pracoval na niekoľkých európskych projektoch a produkciách a spolupracoval s viacerými európskymi divadlami v Nemecku (Thalia Theater Hamburg, Schauspiel Frankfurt, Mecklenburgische´s Staatstheater Schwerin, Theater der jungen welt Leipzig), Nórsku (Teatret Vårt Molde), Estónsku (VAT Teater Tallin), Litve (Lithuanian National Drama Theatre), Slovinsku (Slovenian National Theatre Drama Ljubljana), Poľsku (Theater Jelenia Góra), Anglicku (Pilot Theatre York), Holandsku (MuzTheater Zaandam), Portugalsku (Teatro O Bando Palmela), Luxembursku (Les teatres de la Ville de Luxembourg), Švajčiarsku (Theater an der sihl Zurich), Rusku (The experimental stage of St. Petersburg), či Českej republike (Městské divadlo Zlín, Městské divadlo Mladá Boleslav, Divadlo Disk Praha, Divadlo na Cucky Olomouc a. i.).  Svoje umelecké aktivity realizuje aj v oblasti filmovej, televíznej a rozhlasovej tvorby. Jeho filmovým debutom je slovenský film Rozhovor s nepriateľom (2007), na ktorom sa podieľal aj ako scenárista. Jeho zatiaľ najvýznamnejším dielom je filmový projekt Hrana / 4 filmy o Marekovi Brezovskom (2014). Tento film je súčasťou Lančaričovej filmovej Trilógie HRANA a na Slovensku získal prívlastok kultový. V roku 2018 sa stal laureátom prestížnej Ceny nadácie Tatra banky za umenie za réžiu filmu Válek (2018). Film rozpráva kontroverzný životný príbeh renomovaného básnika, ktorý sa stal ministrom kultúry počas Sovietskej okupácie Československa. V rozhlasovej tvorbe sa stal jedným z najvýraznejších slovenských tvorcov ostatných rokov. Pre Slovenský rozhlas realizoval niekoľko zásadných audio inscenácií. Filmové a rozhlasové projekty Patrika Lančariča získali viacero domácich i zahraničných ocenení. V súčasnosti pracuje na dokumentárnom filme o Dezovi Hoffmannovi, ktorý bol prvým fotografom skupiny The Beatles, projekt je vo fáze postprodukcie. 

Rufina Bazlova je multižánrová umělkyně, která je původem z Běloruska, ale již 13 let žije a pracuje v České Republice. Věnuje se ilustraci, komiksu, autorské knize, loutkářství, scénografii, performanci a kostýmnímu designu. Bazlova získala mezinárodní popularitu za svoji sérii Historie Běloruské Vyžyvanky, která používá médium tradiční lidové výšivky křížkem k zobrazení probíhajících mírových protestů v Bělorusku. Umělkyně je také známá jako autorka plně vyšívaného komiksu Ženokol, který zkoumá téma feminismu přítomného v lidových tradicích. Další z jejích prací, série ilustrací Sametová Plzeň 1989, zachycuje události Sametové revoluce v Plzni. Rufina vystudovala scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a obor ilustrace a grafický design na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě. Spolu se svými kolegy z DAMU založila divadelní soubor Sleď pod kožichem. Jejich hra RAW byla v roce 2020 nominována na cenu Greenhorn na prestižním divadelním festivalu ve Figuře ve švýcarském Badenu.

Miroslav Oščatka studoval režii na Divadelní fakultě JAMU, kde posléze absolvoval v oboru rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika u profesora Antonína Přidala. Již jako student získal prestižní Cenu Alfréda Radoka za 3. nejlepší původní divadelní hru roku 1999. Do svého prvního angažmá nastoupil v Divadle Polárka, které v době jeho působení v pozici dramaturga, režiséra a později také uměleckého šéfa uvedlo celkem 51 původních novinek a které získalo širší nominaci na Divadlo roku v letech 2001 a 2002. V roce 2005 nastoupil jako šéf-dramaturg Klicperova divadla v Hradci Králové. Od roku 2009 zakotvil jako dramaturg Divadla Husa na provázku v Brně, jež patří k nejvýznamnějším alternativním a avantgardním divadlům v České republice. Kromě řady domácích a zahraničních úspěchů je toto divadlo známé také svým blízkým vztahem a spoluprací s Václavem Havlem. Během téměř deseti let svého působení zde Oščatka jako dramaturg a dramatik spolupracoval s předními divadelními režiséry Vladimírem Morávkem, Janem Antonínem Pitínským, Janem Mikuláškem, Petrem Formanem, Arnoštem Goldflamem a s řadou dalších. Významně se podílel na desítkách úspěšných a oceňovaných inscenací. V roce 2018 se stal ředitelem Centra experimentálního divadla v Brně, jež kromě Divadla Husa na provázku zastřešuje také další známé české alternativní divadlo HaDivadlo a nově založenou platformu pro performativní umění Terén. Vedle divadelní činnosti se příležitostně věnuje také televizní a filmové tvorbě. Jako scenárista spolupracoval jak se státní Českou televizí, tak s největšími českými komerčními stanicemi TV Nova a TV Prima. Je autorem hraného dokumentárního seriálu Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů, televizní pohádky Vodník a Karolínka či spoluautorem filmového scénáře Příběh kmotra, který se stal druhým nejnavštěvovanějším českým filmem roku 2013. Od roku 2018 je členem Rady obce Předklášteří.

David Stulík zastává v současnosti post hlavního analytika v českém think tanku European Values Center for Security Policy. Předtím působil 12 let jako diplomat EU na Ukrajině ve funkci tiskového a informačního referenta delegace EU. Této pozici předcházelo jeho zaměstnání v Úřadu místopředsedy vlády ČR, kde se zabýval přípravami českého předsednictví v EU. Před příchodem do veřejného sektoru působil v jedné z největších středoevropských nevládních organizací Člověk v tísni jako vedoucí oddělení pro Bělorusko, Ukrajinu a Moldavsko a koordinátor demokratických projektů ve východní Evropě. Působil také jako projektový manažer v Nadaci rozvoje občanské společnosti (NROS), která se podílela hlavně na administraci programů PHARE zaměřených na rozvoj občanské společnosti v České republice. Zde koordinoval tříletý projekt příprav českých nevládních organizací na vstup do EU, který byl financován programem CEE TRUST. Zároveň přednášel na katedře Studia občanské společnosti Karlovy Univerzity v Praze. Po vstupu ČR do EU byl českou vládou jmenován členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, kde zastupoval český nevládní sektor a působil také jako zpravodaj pro Bělorusko.