Poselství k Mezinárodnímu dni tance 29. dubna 2020

Mezinárodní den tance připadá každoročně na 29. dubna a slaví se z iniciativy Mezinárodního divadelního ústavu (ITI – International Theatre Institute) od roku 1982. Tento den je příležitostí zamyslet se nad hodnotou a důležitostí tance jako umělecké formy a upozornit na význam divadla vlády, politiky a instituce, které zatím neuznaly jeho hodnotu pro lidská společenství i jednotlivce a jeho potenciál pro ekonomický růst. Autory poselství byli v minulých letech například Merce Cunningham, Sasha Waltz, Maja Plisecká, Anne Teresa De Keerskmaeker nebo Trisha Brown, v letošním roce byl tímto čestným úkolem pověřen jihoafrický tanečník, herec, choreograf a taneční pedagog Gregory Vuyani Maqoma. 

Během jednoho nedávného rozhovoru jsem se musel hluboce zamyslet nad tím, co pro mě znamená tanec. Abych na to dokázal odpovědět, musel jsem přemýšlet nad celou svou životní cestou a uvědomil jsem si, že vždy šlo o to něco dokázat. Každý den přináší novou výzvu, jíž je třeba čelit. A já se snažím světu porozumět tancem.

Procházíme nepředstavitelnými tragédiemi, dobou, která by se snad mohla označit za post-humánní. Víc, než kdy jindy musíme tančit abychom světu připomínali, že lidskost dosud existuje. Smysluplnost a empatie musejí zvítězit nad lety a lety rozpínajícího se virtuálního světa rozpadu, z nějž se zrodila vlna všeobecné bolesti dobývající smutkem onu krutou realitu, jež stále prostupuje k živým a konfrontuje je se smrtí, odmítnutím a chudobou. Náš tanec musí víc než kdy jindy vysílat ke světovým vůdcům a těm, kteří by měli dbát o naše bezpečí a zlepšování životních podmínek, signál, že jsme zástupem urputných myslitelů a že naší snahou je krok za krokem usilovat o proměnu světa. Tanec je svoboda a skrze svoji nalezenou svobodu musíme osvobodit ostatní z pastí, jež je v různých koutech světa svírají. Tanec sám o sobě není politikum, ale stává se jím, jelikož v sobě nese mezilidské propojení, a tudíž reaguje na podněty, aby mohl pomoci znovunastolit lidskou důstojnost.

Tančíme pomocí svých těl, která se valí prostorem a vzájemně proplétají, a tím získáváme sílu, sílu pohybu, která poutá srdce, dotýká se duší a poskytuje lék, jehož je tak zoufale zapotřebí. Výsledkem je pak jeden mnohohlavý, nepřemožitelný a nerozlučný tanec. Teď je jen třeba tančit dál a víc!!!

Videoposelství v angličtině můžete zhlédnout zde.

Gregory Vuyani Maqoma

Gregory Vuyani Maqoma je mezinárodně uznávaným tanečníkem, choreografem, pedagogem a režisérem. V roce 1999 založil Vuyani Dance Theatre (VDT), když pobýval na stipendiu na Performing Arts Research and Training School v Belgii pod vedením Anny Teresy De Keersmaeker. Spolupracoval se svými generačními souputníky, jako jsou Akram Khan, Vincent Mantsoe, Faustin Linyekula, Dada Masilo, Shanell Winlock, Sidi Larbi Cherkaoui, Nhlanhla Mahlangu nebo divadelní režisér James Ngcobo. 

Maqoma získal celou řadu mezinárodních ocenění. V roce 2017 byl vyznamenán Řádem umění a literatury, který uděluje francouzské Ministerstvo kultury. V roce 2018 získal za své pedagogické působení ocenění Usiba Award, které uděluje Oddělení umění a kultury J.A.R.  V roce 2018 spolupracoval s Williamem Kentridgem na opeře „The Head And The Load”, která byla uvedena v Galerii Tate Modern a hostovala v Německu, Rakousku, Nizozemí a New Yorku. V roce 2019 spolupracoval s Idris Elbou a Kwame Kwei-Armah na produkci „Tree”, kterou produkoval Manchester International Festival a divadlo Young Vic.