Proč potřebujeme plán otevírání kultury: rozhovor s Jakubem Vedralem
České středisko ITI vydalo u příležitosti nadcházejícího Světového dne divadla 27. března apel “Chci znát, kdy hrát!” Jedná se o pokračování výzvy ITI “Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!”, pod kterou se sešlo rovných 270 podpisů napříč regiony i oblastmi kultury. Požadavek na nastavení stejných protiepidemických pravidel pro všechny rizikové oblasti se v posledních týdnech postupně naplňuje, ale kulturní sektor stále čeká na plán otevírání kultury. Proč je tento plán důležitý právě nyní? Na to odpovídá série rozhovorů, které přináší ITI.
Jak se plánuje v oblasti pouličního divadla?
JV: Za normálních okolností plánujeme větší produkce na několik let dopředu. Velké mezinárodní akce, jako je například světová výstava EXPO se připravují vždy téměř pět let a poslední minimálně dva roky příprav už i s programem. Akce jako festivaly se většinou plánují jen s ročním předstihem, a to především s přihlédnutím k účasti zahraničních umělců. V tuto chvíli se na zapád od nás už plánuje, kolegové tam mají od vlády a epidemiologů jasné podmínky a vyhlídky a připravují jarní a letní sezónu. My se snažíme být připraveni také, ale kvůli absenci plánů děláme práci na několikrát a ve finále to stojí nemalé finanční prostředky zcela zbytečně.
S čím počítáte v letošním roce a co momentálně k naplánování vašich akcí potřebujete vědět a čím se řídíte?
JV: To je právě ten problém. Nemáme se čím řídit. Plánujeme výjezdy s představeními do zahraničí, kde plány jsou. Víme, že je můžeme odehrát, ale například musíme být otestovaní, musíme omezit kontakt s divákem, ale víme, že můžeme. U nás plánujeme raději jen menší produkce a věříme, že se uskuteční. Představa, že někdo řekne divadlům a divákům “ano, už můžete,” a ono se vše rozjede den ze dne, je zcestná. Musíme být připraveni bohužel na několik variant, proto objem práce spíše narostl, než klesnul.
Je situace v Praze s jejím přetlakem kulturní nabídky a bojem o diváka nějak specifická?
JV: Praha je město, které kulturu podporuje, fandí ji, vychází vstříc. Nicméně i zde cítíme únavu z absence plánu. Pro nás jako pro organizátory a tvůrce je situace opravdu zoufalá, veškerá tíha zodpovědnosti za rozhodnutí je přenesena právě na nás. Paradoxem může být, že pokud se v létě kultura uvolní a nebude dobře naplánována, budeme mít více představení, než máme diváků. To s sebou přinese jen další frustraci na poli umělců i veřejnosti.
Rozhovor pro české středisko ITI vedl Antonín Brinda
Jakub Vedral je divadelní producent a eventový režisér, který se již více než 20 let snaží balancovat mezi racionálním, ekonomickým a vizionářským uměleckým světem. Spolu se svými kolegy z agentur ART Prometheus a Art Prom stojí například za festivalem pouličního divadla Za dveřmi, za projektem Art Parking, produkuje a spoluautorsky vytváří představení V.O.S.A. Theatre, realizoval doprovodné programy pro reprezentaci ČR na EXPO v Šanghaji, Miláně a připravuje se na Dubaj. Je autorem a producentem představení Obřích loutek, které se stalo vrcholem projektu Plzeň EHMK, má za sebou stovky eventových režií včetně vyprodané O2 Arény. V ITI zastupuje Asociaci nezávislých divadel ČR, které je zakládajícím členem.