Proč potřebujeme plán otevírání kultury: rozhovor s Martinem Glaserem
České středisko ITI vydalo u příležitosti nadcházejícího Světového dne divadla 27. března apel “Chci znát, kdy hrát!” Jedná se o pokračování výzvy ITI “Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!”, pod kterou se sešlo rovných 270 podpisů napříč regiony i oblastmi kultury. Požadavek na nastavení stejných protiepidemických pravidel pro všechny rizikové oblasti se v posledních týdnech postupně naplňuje, ale kulturní sektor stále čeká na plán otevírání kultury. Proč je tento plán důležitý právě nyní? Na to odpovídá série rozhovorů, které přináší ITI.
Jak probíhá plánování v rámci Národního divadla Brno, tedy ve velké divadelní instituci, která sestává ze tří souborů a organizuje tři velké mezinárodní festivaly Divadelní svět Brno, Dance Brno, Janáček Brno?
MG: V současnosti je plánování jedna z nejvíce ubíjejících činností v NdB. Nikdo už asi nespočítá, kolik variant plánů vedení našich souborů dosud připravilo. Náš provoz je velmi složitý a provázaný aktivitami tří souborů ve třech budovách. V našich inscenacích navíc účinkují desítky hostujících umělců z domova i ze zahraničí. Snažíme se udržet interní plán zkoušení nových titulů, aby se řád chodu našeho divadla zcela nerozpadl. Je čím dál těžší udržet motivaci a pocit smysluplnosti práce všech lidí v divadle. Festival Janáček Brno je na rok 2022 víceméně připraven, z větší části je tomu tak i pro ročník 2024 – jinak nelze, pokud máme udržet laťku kvality prestižní mezinárodní akce. Dance Brno pro letošní podzim je také připraven. Divadelní svět připravujeme paralelně ve verzi naživo a online. Bohužel se čím dál rychleji blíží křižovatka, kdy budeme muset zavelet, kterou variantu dotáhneme do konce, protože ve finále nám kapacity postačí jen na jednu z variant.
Co nyní nejvíc řešíte, proč je důležité mít právě teď k dispozici plán rozvolňování?
MG: Neznáme ani po roce života epidemie klíčové proměnné – jaké parametry budou muset být splněny, aby se kultura mohla otevírat. Pořád se snažíme něco odhadovat na základě předchozí zkušenosti, ale vývoj nás stále překvapuje. A nevíme ani, jaké budou podmínky rozvolnění – například povolená kapacita. Chceme být připraveni nabídnout veřejnou kulturní službu našim divákům co nejdříve to půjde. Právě rozměr veřejné služby zdecimované společnosti bude pro nás podstatný. Ale nemůžeme přehlédnout ani rozměr ekonomický – asi nenasadíme operní představení se třemi pěveckými sbory na jevišti pro 200 diváků…
Liší se v něčem situace v Brně, potažmo na Moravě, od situace v Praze?
MG: V tuhle chvíli jsou všichni divadelníci na jedné lodi. Máme společné zájmy bez ohledu na velikost nebo typ zřizování. Myslím, že situace se promění až přijde uvolnění. Velké problémy asi bohužel čekají instituce, které byly z větší části závislé na zahraničním publiku, nebo divácích mimo vlastní region.
Rozhovor pro české středisko ITI vedl Antonín Brinda
Martin Glaser je divadelní a operní režisér, dramatik a ředitel Národního divadla Brno a festivalů Janáček Brno a Divadelní svět Brno. Absolvoval činoherní režii a dramaturgii na pražské DAMU. První inscenace uvedl v generačním Divadle na prahu. Jako kmenový režisér nastoupil v roce 1998 do Jihočeského divadla a od roku 2006 zde působil jako umělecký šéf činohry. Soustředil se zejména na uvádění současné domácí i zahraniční dramatiky. Velký divácký ohlas si získaly jeho autorské inscenace před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Od roku 2013 je ředitelem Národního divadla Brno, které tvoří tři stálé soubory (balet, opera, činohra) vystupující ve třech výjimečných divadelních budovách (Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo, Reduta). NdB je také producentem významných festivalů – Divadelní svět Brno zaměřený na činoherní a pohybové divadlo a Janáček Brno, který rozvíjí odkaz tohoto výjimečného skladatele. Festival získal za ročník 2018 v Londýně prestižní cenu International Opera Awards coby nejlepší festival roku. Kromě manažerské práce se stále věnuje činnosti tvůrčí – čím dál častěji jako operní režisér. Televizní záznam jeho inscenace Janáčkovy opery Jenůfa získal na loňském festivalu ocenění Zlatý křišťál.