Proč potřebujeme plán otevírání kultury: rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou
České středisko ITI vydalo u příležitosti nadcházejícího Světového dne divadla 27. března apel “Chci znát, kdy hrát!” Jedná se o pokračování výzvy ITI “Bez zapojení všech nelze účinně čelit pandemii!”, pod kterou se sešlo rovných 270 podpisů napříč regiony i oblastmi kultury. Požadavek na nastavení stejných protiepidemických pravidel pro všechny rizikové oblasti se v posledních týdnech postupně naplňuje, ale kulturní sektor stále čeká na plán otevírání kultury. Proč je tento plán důležitý právě nyní? Na to odpovídá série rozhovorů, které přináší ITI.
Jak probíhá plánování festivalu TANEC PRAHA?
YK: TANEC PRAHA je velkou mezinárodní akcí plánovanou několik let dopředu, uznávané “hvězdy” musíme bookovat se značným předstihem. Nyní jsme v situaci, v jaké jsme za více než 30 let nikdy nebyli. Znovu a znovu posouváme termíny festivalu. Snažíme se být flexibilní, s domácími umělci pracujeme na adaptacích jejich děl pro uvedení venku, vytváříme nové výzvy pro práci v netradičních lokacích. Především však chceme akci vrátit její mezinárodní rozměr. Máme šanci uvést výjimečné události v Praze i regionech, ale netušíme, zda to bude možné.
Je situace snazší v PONCI – divadle pro tanec?
YK: Také premiéry a reprízy v divadle PONEC jsou opakovaně posouvány. Nabízíme online interaktivní aktivity, podle nás jsou již lidé unavení streamy a inscenacemi ze záznamu. Zároveň je ale náročné vymýšlet stále nové formáty prezentace. Každopádně je to běh na dlouhou trať.
S čím počítáte v letošním roce a co momentálně k naplánování vašich akcí potřebujete vědět a čím se řídíte?
YK: Potíž je v tom, že nevíme, s čím lze počítat. Od vlády nemáme k dispozici žádný konkrétní plán. Jednáme o něm už řadu měsíců, ale nikam to nevede. Náš tým i umělci potřebují vědět, alespoň rámcově, jestli např. při poklesu počtu hospitalizovaných na určité číslo lze prezentovat za přísných hygienických opatření pilotní projekty pro určitý počet osob. Panuje mezi námi bezmoc, frustrace, nejistota, je to šílený pocit. Souběžně se dohadujeme s magistrátem hlavního města Prahy o podmínkách tzv. soběstačnosti. Když není možné hrát pro veřejnost, případně s omezenými kapacitami, tak pochopitelně nemůžete mít tržby ze vstupného či služeb. Je to vyčerpávající boj s větrnými mlýny, dochází nám energie.
Co v souvislosti se situací činí ITI – Mezinárodní divadelní ústav?
YK: ITI nás sdružuje napříč divadlem, tancem a novým cirkusem a panuje tu neuvěřitelná shoda, tah na branku, snaha konstruktivně věci řešit. Ne vždy to ale má odezvu u politiků. Význam profesních organizací vykrystalizoval během pandemie. Jsme důležitým partnerem státní a veřejné správy, jen to vše děláme po večerech a víkendech, bez nároku na ocenění a s nejistým výsledkem, během nekonečného krizového managementu našich vlastních činností. Potřebujeme už vidět světlo na konci tunelu…
Rozhovor pro české středisko ITI vedl Antonín Brinda
Yvona Kreuzmannová je zakladatelka a ředitelka Tance Praha z.ú. od roku 1991, kdy završila studia na HAMU a stáž v Paříži. Její vizí bylo pořádat Mezinárodní festival TANEC PRAHA a následně rozšířila činnost o Českou taneční platformu a PONEC – divadlo pro tanec. V letech 2006 – 2008 pracovala jako externí poradkyně ministra kultury ČR. Je aktivní v řadě evropských a mezinárdoních projektů a sítí, napříkald Aerowaves, IETM, EDN – European Dancehouse Network aj. V roce 2004 jí udělil francouzský prezident rytířský řád Rytíře za zásluhy za mimořádný přínos k rozvoji evropské kulturní spolupráce. Od roku 2021 je prezidentkou českého střediska ITI.